Sebehodnota: Kdo ji zná, zažívá úspěch nejen v práci

Sebehodnota je způsob přemýšlení o sobě a vnímání sebe samého. Vychází z našeho nitra, souvisí s charisma a vytváří se již od dětství. Z pocitu vlastní hodnoty se odvíjí subjektivní porozumění situacím, lidem a následně i naše chování. I na narušeném pocitu sebehodnoty se dá pracovat. Jak na to, přibližuje psycholožka Radka Loja.

Už jste někdy slyšeli sami od sebe nebo od druhých věty typu: A udělal jsem to dobře? Druzí by to asi zvládli líp! Jak to má být správně? To nejspíš nikdy nezvládnu. Co si o mně ostatní pomyslí? A máš mě opravdu rád?

Případ Milana

Představte si Milana, který si o sobě myslí, že v práci nedokáže prosadit svůj názor. Bojí se zapojit do diskuzí na schůzích, když chce promluvit, stáhne se mu hrdlo a má slabý, přiškrcený hlas. Je přesvědčený, že se mu nic nedaří.

S tímto nastavením má samozřejmě mnohem větší tendenci k selhání a nervozitě. Čím víc však se svou nervozitou bojuje a odmítá ji, tím je to bude horší. Musím, nesmím, měl bych, neměl bych … jsem dost dobrý?

Kdyby Milan přijal sebe i se svou nervozitou, tak by se nejspíš uklidnil. V praxi se velmi osvědčuje otevřeně přiznat, co se v nás odehrává. Například pokud Milan řekne: „Rád bych vám sdělil svůj názor, ale jsem z toho trochu nervózní,“ většinou to druzí přijmou a Milan se uklidní.

Způsob, jakým zacházíme s kritikou je indikátorem síly pocitu vlastní hodnoty

Nedostatečný pocit vlastní hodnoty poznáme i podle toho, jak zacházíme s kritikou. Pokud často kritizujeme nebo poučujeme druhé, možná to děláme právě proto, že máme nízkou sebehodnotu.

Problém se sebehodnotou můžeme mít také, když se nás kritika druhých velmi emocionálně dotýká. Schopnost přijímat kritiku je indikátorem síly pocitu vlastní hodnoty.

Může člověk vlastní hodnotu dokázat? Nemůže. Vlastní hodnota je stabilní pocit, který buď už máme, nebo nemáme. Kdo chce svoji hodnotu dokazovat, dělá to právě proto, že se cítí méněcenný.

Sebepřijetí není stagnace

Naše sebehodnota roste postupným vyrovnáváním se sama se sebou. Přijetí sebe samého není v žádném případě stagnace. Měnit se budeme a změně se nevyhneme. Záleží však na tom, zda bude změna vycházet z přijetí, lásky a tolerance, nebo z nepřijetí a nenávisti.

Původní článek pochází z webu Mindtrix.cz.