Čtyři trendy roku 2022, které ovlivní budoucnost práce

Uplynulé dva roky změnily vše. Pro zaměstnavatele i zaměstnance, pro pracovní proces, zaměstnanecké podmínky i způsob, jakým pracujeme.

Lidé přebírají iniciativu a rozhodující slovo už nemá čistě jen „šéf“. Turbulentní změny s celosvětovým dosahem, které jsme během této doby prožili, donutily řadu lidí přehodnotit své priority. Nejenže se změnila řada osobních životů, proměnil se také náš přístup k práci.

Jedno je jisté – misky vah se vyrovnaly. A podle toho se pracovní prostředí začíná adaptovat.

Podívali jsme se na několik trendů, které lze na trhu práce pozorovat, jež pravděpodobně definují podobu hlavních změn pracovního prostředí v blízké budoucnosti. Změní se délka pracovního prostředí? Jak přistupovat k hybridnímu modelu? A co třeba sabatikl, well-being nebo sick days?

Férovost a rovnost podmínek jako rozhodující faktor

Společnost se čím dál víc zajímá o férovost. V pracovním prostředí podle letošních dat Harvard Business Review vzrostla v USA frekvence diskuzí o rovnosti, férovosti a inkluzi až o 650 % od roku 2018.

Tyto otázky ale nejsou pouze záležitost amerického prostředí. Evropská unie na téma reaguje například snahou o zavedení kvót, které by od roku 2026 určovaly, že ve vedoucích pozicích firem s více než 250 zaměstnanci by bylo alespoň 40 % žen. Stejně tak se ozývá rostoucí množství hlasů, které upozorňují na platovou nerovnost či diskriminační praktiky při náborech zaměstnanců.

Vedení by se mělo zamyslet nad tématy jako přístup k flexibilní práci, různým zaměstnaneckým benefitům nebo vyplácením vyšších nástupních mezd. Otázka „je to fér?“ totiž pravděpodobně bude kladena čím dál častěji.

Změna přístupu k pracovní době

Uběhlo sotva půlstoletí od doby, kdy byl v Československu zrušen běžný šestidenní pracovní týden. Dnešním standardem je pětidenní, ale čím dál víc se otvírá téma čtyřdenního pracovního týdne. S tím se mění i běžná pracovní doba, která je dnes pružnější.

A zatímco některé firmy už čtyřdenní pracovní týden testují, Belgie je ještě o krok napřed. Její vláda schválila reformu, která by zaměstnancům zaručila právo požádat o čtyřdenní pracovní týden. S tím v aktuálním znění musí souhlasit zaměstnavatel, je to pořád ale velmi efektivní způsob, jak si funkčnost čtyřdenního pracovního týdne otestovat.

Zaměstnanec ale musí za tuto dobu odvést stejné množství práce. Proto se k této otázce většina společnosti staví odtažitě. Ve zbytku zemí tak jde spíš o individuální snahy zaměstnavatelů nebo organizací usilujících o změnu pracovních návyků. Zajisté ale půjde o téma, o kterém se bude diskutovat i v dalších letech.

Práce z domova – krok vpřed?

Tou nejvýraznější změnou, kterou do pracovního procesu přinesla pandemie koronaviru, byla zajisté razantní změna místa, odkud pracujeme. Home office byl krok, který se mnohé firmy zdráhaly učinit. V momentě, kdy musely čelit covidu, ale nezbývalo jiné řešení. A jeho zavedení nakonec bylo mnohem jednodušší, než se zdálo.

Mnozí si to dokonce začali pochvalovat. Lidé, kteří si dokážou dobře rozvrhnout osobní a pracovní prostor, byli nadšeni z větší porce volného času. Pro zaměstnavatele šlo zase o překvapivý způsob, jak ušetřit – což se v krizové pandemické době ukázalo, jako výrazná finanční injekce.

Jenomže ne každému přesun z kanceláří do domácího prostředí vyhovuje. Jako ideální se tak ukazuje zavedení hybridního pracovního modelu. Ten se pro mnoho lidí stává lákavým bonusem – přitom by se ale nemělo zapomínat na to, že s ním přicházejí jiná rizika. Menší sociální interakce mezi zaměstnanci a rozšířený okruh pro dojíždění tak může vést k častějšímu střídání pracovníků. Je třeba tak přijít s kroky, kterým se podobné negativní vlivy podaří kompenzovat.

Well-being: důraz na psychické zdraví roste

V pracovním prostředí se do popředí dostává téma duševního zdraví a vliv, který na něj zaměstnání může mít. Jako vše ostatní, naléhavost těchto debat umocnil covid. Zaměstnavatelé by tak měli brát v potaz duševní pohodu svých zaměstnanců, zajímat se o to, jak se cítí a věnovat čas aktivitám, které nabourají pracovní stereotyp. A to nejen z lidského hlediska, ale také to pomůže i firmě samotné. Zanedbání těchto faktorů může vést k syndromu vyhoření.

Stále častěji se v souvislosti s ním skloňuje také takzvaný sabatikl. Termín, který pochází z akademického prostředí, si prošlapává cestičku i do toho pracovního. Jde o dlouhodobé neplacené volno, které si zaměstnanec může při splnění určitých podmínek vzít, aniž by to mělo ohrozit jeho místo ve firmě. Ta tak sice může přijít klidně i na několik měsíců o část pracovní síly, zároveň je ale patrná chuť se do firmy vrátit.

Využívají ho primárně lidé, kteří navzdory spokojenosti se svou prací, dojdou do bodu, kdy se syndromem vyhoření bojují. Práce jim nedává smysl a potřebují dlouhou a kvalitně strávenou pauzu. Zároveň je ale třeba si přiznat, že ne každá profese podobné uvolnění umožňuje. Jak ale jde kupředu zvýšený zájem o psychické zdraví zaměstnanců, bude se tak v souvislosti s ním častěji používat právě tento termín.

Pracovní prostředí se mění neustále, aktuální změny ale mnozí experti označují za počátek „revoluce“. Vše nasvědčuje tomu, že tu je zájem o výraznější balanc mezi pracovním a soukromým životem a o rovné příležitosti pro všechny. Všímáte si vy sami změn, které se během posledních let do způsobu, jak pracujeme, dostávají? Podělte se o ně s námi v komentářích na našich sociálních sítích nebo nám klidně napište!