Quiet quitting – trend, který ovládl sociální sítě

Lenost, neochota pracovat, prokrastinace… tyto termíny se často spojují s fenoménem, který se označuje jako „quiet quitting“. Termín se váže k lidem, kteří nepracují navíc než tak, jak mají stanoveno ve smlouvě. Je ale možné to odsoudit tak jednoznačně? A odkud to přišlo?

Tichá rezignace. Tak by se dalo zvolna přeložit označení, které se v posledních měsících stalo masivně virálním nejen na sociálních sítích.

Termín quiet quitting jako pracovní nastavení, které spočívá v tom, že pracujete pouze tak, jak vám nařizuje váš pracovní úvazek, pochází pravděpodobně ze sociální sítě TikTok. Jedno z prvních videí, kde bylo spojení v tomto významu použito, pochází od Američana, který na této platformě vystupuje pod přezdívkou zaidleppelin.

„Neznamená to, že byste přímo opouštěli svoje zaměstnání, ale spíš že opouštíte představu, že pracujete navíc ve vašem volném čase. Pořád plníte svoje povinnosti, ale nepropadáte hustle culture, tedy že práce musí být vaší životní prioritou. Ve skutečnosti to není všechno a práce vás nedefinuje jako člověka nedefinuje,“ tvrdí ve videu, které vidělo přes tři a půl milionu lidí.

Původ v USA

To, že zájem o tento trend vzrostl právě teď, není náhodou. V době, kdy si lidé prošli pandemií, sledují válku v evropské zemi a potýkají se s ekonomickou a energetickou krizí, přirozeně část populace přehodnotila své priority. Hodnotový žebříček se změnil a s ním i balanc mezi osobním a pracovním životem.

Hlavní proud přichází ze Spojených států – tam podle analytické společnosti Gallup více než polovina populace spadá do skupiny „quiet quitterů“. Jde ale o poměrně specifické prostředí, kde je často zvykem pracovat nad rámec, zaměstnanecká práva jsou jen vágně definovaná a ve společnosti je silně zakotvena tzv. „hustle culture“ (tj. upřednostňování práce před čímkoliv jiným).

Není to ale čistě jen záležitost USA. Podobně jako u všech takových trendů, i tento má globální dopad. Ačkoliv u nás zatím výzkum na podobné téma z nedávné doby neexistuje, termín přejala přední česká média a na sociálních sítích si ho přivlastnila zejména mladší generace.

Syndrom vyhoření

Lidé jsou ale v tomto případě rozděleni na dva tábory. Jeden z nich trend vnímá jako výmluvu pro lenost, jiné označení prokrastinace a neochoty pracovat, kterou si z nějakého důvodu spojují právě s mladší generací.

Nabízí se ale otázka, jestli tomu skutečně tak je – odpověď na ni není tak jednoznačná. Část zaměstnanců je sice skutečně odtržená od pracovního života a quiet quitting pro ně může doprovodný projev syndromu vyhoření. Pro druhou část jde ale o zdravé nastavování pevných hranic mezi prací a vlastním soukromím.

Právě psychické zdraví, se kterým syndrom vyhoření souvisí, je téma, které se dostává do popředí na pracovním trhu – o čemž jsme psali už dříve. Mladí lidé, na které krizové období v jistých ohledech dopadá nejvíce, tak přirozeně chtějí změnu.

To, že něco jako quiet quitting existuje a máme pro to pojmenování totiž naznačuje, že je v určitých oblastech standardní praxe, že zaměstnanci pracují navíc, ve svém volném čase, neplaceně. Mělo by to tak skutečně být?

Některá americká média o „quiet quitting“ informují jako o krizi, kterou je potřeba řešit. Co když je to ale jinak? Je totiž možné tento jev vnímat jako přirozený vývoj, na který se pracovní prostředí musí adaptovat. Ať už to je změna smluvních podmínek nebo nové pracovní benefity,  jev, který quiet quitting označuje, sám od sebe nezmizí.